#selflove
Self love, česky sebeláska, velké téma probírané na všech sociálních sítích. Budu další blogerka, která bude psát o tom stejném? Dlouhou dobu jsem odolávala a bránila se tomu. Ale nakonec je to téma, které se týká každého z nás a tak k tomu musím něco napsat ze svého pohledu. Ze sebelásky se v poslední době dělá taková mediální masáž, že se bojím, že otevřu lednici a bude tam sebeláska. Nechápejte mně špatně, sebeláska je velmi důležitá.
Sebeláska je podle mého názoru o tom, že se musím přijmout s chybami, které mám, a naučit se s nimi žít a uvědomit si, že nebudu nikdy dokonalá. Podstata jakéhokoliv sebevědomí není v tom, že půjdu na plastickou operaci, abych měla rty jako Kylie Jenner nebo prsa jako Týnuš Třešničková. Každá holka (platí to samozřejmě i na kluky) je nějaká. Maličká, vysoká, bledá, tmavá, s velkým nosem, malými rty,... A kdo vůbec řekl, že tohle je krásné a tohle ošklivé? Tohle vždy určovala společnost. Jednou se líbily ženy s pořádnými tvary, teď jsou zase v kurzu velikosti XS. V ideálním případě bychom se měli odprostit od těchto norem a nevšímat si jich, abychom se sebou byli úplně spokojení. Ale jak, sakra?
Sociální sítě jsou plný všech možných nesmyslů. Holky vystavují svá dokonalá těla a my z nich máme mindráky. Pak si vzpomenou, že by měly dělat taky trochu charity a hodí tam #nofilter #nomakeup #allnatural #selflove. Když je to modelka, tak co s tím? Samozřejmě pokud se má ráda, dobře pro ní, ale není snad cílem ukázat, že krása je variabilní? A pak začne aranžovat fotky, aby vypadaly co nejlépe, za vším samozřejmě stojí nezištná sebeláska a touha pomoci, ale hlavně, že na tom vydělám money a přinese mi to slávu a pozornost. Bohužel, přilepšovat si na neštěstí a nedostatcích ostatních je úplně běžné.
Když čtu o sebelásce, snad ve všech případech se to týká jenom vzhledu. Není to nic zarážejícího, vzhled je základem našeho sebeurčení. Na vzhled se dívalo vždy, nejenom v době sociálních sítí, protože lidé jsou pořád lidé, ale to by vám lépe vysvětlila psychologie. Ale připadá mi, jako by se zapomínalo na vnitřní život. Můžu být spokojená se svým obličejem a postavou, ale pokud se považuju na neschopnou, fotka na instagramu mi nepomůže. Sebeláska se samozřejmě netýká jenom holek, i když to tak vypadá. Jsem feministka a proto říkám, že i kluci mají problémy se sebevědomím. Obě pohlaví mají svoje problémy a za mužskou populaci mluvit nemůžu. Takhle to vypadá, že jenom ženy jsou ty chudinky, ale i na muže jsou odjakživa kladeny všemožné nároky.
Nechci tady vynášet nějaký soudy a ukazovat na konkrétní lidi. Ale když jsem přestoupila na osmiletý gympl, nebylo pro to mně jednoduchý. Neměla jsem žádný sebevědomí a nechala jsem pitomce, aby toho využívali (spíše jsem byla ten pitomec já). Nikdy jsem neměla na každým prstu deset kamarádů. Neměl jsem supr čupr styl a nebyla jsem oblíbená, ani dobrá v tělocviku, ani v matematice. Musela jsem svoje sebevědomí vypracovat od píky a muselo to jít ode mně. Patří k tomu správné duševní naladění - nejdřív musíte vyřešit ty prvotní problémy a pak se zajímat zlepšování sebe sama. Nešlo o to, že bych změnila sama sebe, svůj styl, svoji povahu, abych se někomu zalíbila. Naučila jsem se ty ostatní mít prostě v ****. Neignoruju svět kolem sebe, ale nenechám si do svého života od nikoho kecat.
Mít sebevědomí neznamená nemít chyby a lidé si to hodně pletou. Myslím si, že mám moc velkou bradu, tak se nad to snažím prostě povznést. Když na to bude mít někdo blbý poznámky, nerozbrečím se a nezalezu do kouta, ale mávnu nad tím rukou. Nemusím se bát vzít sukni, aby si někdo náhodou něco nemyslel... Můžu to mít v ****. Můžu se hezky nalíčit a cítit se v tom dobře a přitom to nebrat jako "masku", jak to někteří rádi nazývají. A hlavně, nemusím to nikomu dokazovat. To není soutěž. Musím to dokazovat hlavně sama sobě svými činy. Neznám žádný zázračný návod, díky kterému vám přes noc nabyde sebevědomí. Není to zaříkávadlo, které si pětkrát denně řeknete před zrcadlem. Musíte to cítit zevnitř.
Jsem na docela dobré cestě. Poslední asi 2 roky jsem opravdu v takové duševní pohodě. Možná to je prostě dospíváním. Ale jsem za to ráda. Nemám 100% sebevědomí a nikdy mít nebudu. Protože mám svoje chyby a patří to k životu. Sebeláska je určitě super věc. Bohužel to někteří chytli za špatný konec a nebo to vůbec nepochopili.
Týna má sice kozy jak melouny, ale taky ošklivě popálený obličej!
OdpovědětVymazatTak aby nebyly hezký, když jsou umělý, jinak by to bylo na reklamaci... Nevím, jaký bulvární deníky čteš, ale já slyšela, že obličej jí dají dohromady a bude víceméně jako dřív
VymazatTohle je fakt někde nějaký velký in téma? Zajímavé, co všechno může být rejžovací téma... :D
OdpovědětVymazatVážně? Od tebe jsem čekala spíš reakci na článek než na první větu :/
VymazatV podstatě souhlasím se vším, co jsi napsala. A jsem ráda, že si nakonec ten článek napsala, jak píšeš každý máme na to trochu jiný názor a jinak ten článek pojmeme. I když máme na to skoro stejný názor, můj článek by vypadal jinak - vzala bych to z jiného úhlu :D.
OdpovědětVymazatNo nevím, nevadí mi když ukazují tělo, protože pro sebe něco dělají a motivují tím ostatní. Pokud je holka, která je širší a je se sebou spokojená, proč ne, ale motivace je pro sebelásku důležitá a když jednoduše říká, že se má ráda a jí a zhoršuje si tak sama sobě zdraví, není ta sebeláska stejnětak zdravá. Ale chápu jak to myslíš.
OdpovědětVymazatPřesně tak, sebeláska je o smíření se sebou, být spokojená, všímat si ale svých chyb a ne je potlačovat. Ale taky pročbych na nich nepracovala? Ženje přijmu neznamená, že je to hned správně, když ten výsledek je třeba vůči lidem špatný. Podle mě je self love přemrštěné slovo a lidé by se měli zamyslet, třeba podle toho co píšeš ty, protože je to dobře napsané. :)
Samozřejmě praxovat na sobě je super, měla jsem na mysli to, co se nedá měnit přirozeně. Že mám od přírody mala ústa a tak si je nechám zvetsit abych vypadala jako tamta či ona. Jako s charakterem - pracovat na něčem, co mi vadí, to je ok, je to určitý progres v životě, ale pak je tu třeba temperament nebo otevřenost/uzavřenost, kterou prostě nezměníme, mužů mu leda tak předstírat .Ale chápu, že z článku to tak nemuselo úplně vyznít 😉 a díky ☺️
VymazatMoc pěkně napsaný článek :) Taky s ním v podstatě ve všem souhlasím :) Já jsem člověk, co má rád svůj klid a pohodlí, takže už dávno jsem se naučila odfiltrovávat nějaké řeči okolí - o vzhledu, o tom jestli jdu nebo nejdu s modou, jestli mám dokonalého partnera a práci nebo ne. Klidně budu chodit venku v teplákách, hlavně, když budu šťastná já :) :D taková zdravá sebeláska :)
OdpovědětVymazatStejnak je neskutečně vtipný, když některá holka použije hashtag #nomakeup, ačkoliv je jasně vidět, že je namalovaná, akorát "přirozeně". Ono celkově "přirozený make-up" je oxymorón. Pokud tak tvoje tvář nevypadá i bez make-upu, tak to prostě přirozený není. Upřímně, ona se přirozenost v některých oblastech poněkud přeceňuje. Hups, asi jsem lehce odběhla od tématu.
OdpovědětVymazatS některými věcmi na mém vzhledu, které poněkud vybočují ze standardu krásy, jsem se smířila, s jinými ne. Se svým velkým nosem jsem už zadobře, je to super věšák, a když mě někdo naštve, tak mu tím zobanem můžu vyklovat oči. Problémy mám pořád s tvarem a barvou obličeje (neskutečná koule). Narozdíl od některých osob jsem však pochopila, že kydnutím si oranžády na ksicht tu bledost prostě nespravím.
Paradoxně mi momentálně v získání zdravého sebevědomí nebrání tolik můj vzhled, jako fakt, že se neustále babrám v blbostech, které jsem udělala před X lety, a nikdo kromě mě si je už nepamatuje. Taky je u mě problém, že jsem hrozně dlouho zakládala svoje sebevědomí na chytrosti a po zjištění, že možná tak chytrá nebudu a věci, o kterých jsem si myslela, že mi jdou, mi vlastně nejdou, tak byl oheň na střeše. Well... přišel čas přestat se sabotovat a neřešit, co si kdo o mně pomyslel při nějaký blbosti před X lety.