sobota 21. července 2018

O nedoceněném povolání

Dnes jsme na rodinné oslavě měli zajímavou konverzaci - o učitelství. Asi víte, že i já chodím na pedagogickou fakultu. Nebyl to můj plán č. 1, ale jsem tam spokojená a to, co studuju, mě baví. Zatím jsem na praxi nesáhla, to ovšem v následujících letech přijde. 


Možná jde taky o rodinnou deformaci - učitelů máme v rodině několik. Moji rodiče nejsou vystudovaní učitelé, ale po vysoké škole technického zaměření šli oba učit na 2. stupeň základní školy matematiku a fyziku. Což je ironie, protože tyto předměty mi nikdy moc nešly. Naštěstí už ani jeden z nich neučí. Moje teta, které letos bude 40 let, se rozhodla, že se taky stane učitelkou, ačkoliv má ekonomickou školu, dodělala si pedagogické minimum a v červnu zakončila svůj první školní rok na 2. stupni základní školy jako učitelka matematiky na půl úvazku a příští rok ještě přibírá třídnictví. Další můj vzdálený bratranec studoval na stejné fakultě jako já učitelství matematiky a fyziky a taky učil na 2. stupni. Přešlo ho to a teď se i on věnuje jinému oboru. I přes všechny matikáře se já raději věnuji humanitních oborům.

Na světě existuje nepřeberné množství povolání, přičemž každé má ve společnosti své místo. Od uklízečky na nádraží přes řidiče kamionu až po nejvyššího ředitele v nadnárodní korporaci. Ať už děláte cokoliv, vždycky se najdou nějací lidé (nebo spíš pitomci), kteří mají potřebu se vyjadřovat k vašemu životu. Když se setkáte s někým novým (nebo se starým známým), určitě padne řeč na to, kde pracujete, popřípadě co studujete. Stačí říct určité povolání nebo obor - a nemusí to být jen učitel - a už slyšíte ty poznámky...

sobota 14. července 2018

5 věcí, které nesnáším

Dnes si dáme trochu "hejtovací" článek, protože to už tady dlouho nebylo. Vybrala jsem 5 věcí, které mně štvou a které bych nejraději vymazala ze světa. Samozřejmě mně štvou i další věci, jako zlý lidi nebo houby, ale o těch psát nebudu, protože jsou hodně obecné. A nezapomeňte do komentářů napsat, jestli se mnou souhlasíte nebo jo.

Citáty
Z téhle skupiny mi vadí především pseudocitáty. Nic neříkající větičky rádoby o životě, které nemají žádnou informační hodnotu. Hlavně na sociálních sítích sdílejí tato moudra určité typy lidí, což je docela zajímavé. A vystavují si to v rámečcích v obýváku, bože. Třeba ten nápis HOME. Proč to je? To si jako pověsím na zeď, abych nezapomněla, kde jsem? Alzheimera ještě nemám. Nebo výroky slavných autorit, které to ani nikdy neřekli. Když je to citát z knihy (nemusí to být jen Malý princ) nebo z filmu, který skutečně něco říká a není to jen snůška slov "život", "bolest" a "štěstí" , tak proč ne. #zanormálnícitáty

Výsledek obrázku pro nápis home ikea

Vonné svíčky
Mám samozřejmě ráda, když to doma hezky voní. Ale svíčky mám jenom z důvodu náhlého výpadu elektřiny, což už se mi za poslední rok stalo několikrát, hlavně při větším větru. Mám ráda charakteristické vůně domova  - vůně kávy, jídla, květin na parapetu, čerstvě vypraného prádla nebo šamponu na vlasy. Vůně některých svíček nejsou špatný, ale opravdu nepotřebuju, aby to bylo cítit po celém bytě. Z nějakýho důvodu mně to prostě irituje. No, pořád lepší než ty různý Airwick osvěžovače - ale upřímně neznám jediného člověka, který by to používal. 

úterý 26. června 2018

1 rok na VŠ


Téměř měsíc jsem se neozvala z celkem jasného důvodu - zase ty zkoušky. Po celý rok jste si mohli přečíst články o tom, co mně překvapilo nebo zaujalo za uplynulý rok na nové škole - a nejenom na ní. Teď bych chtěla celý období s odstupem shrnout. 

Celé už to začalo v polovině září 2017, kdy jsem jela s novými spolužáky na seznamovák. Jelo nás tam kolem 40 a to byla jen část z mého oboru. Pro mně jako introverta je lepší seznámit se v menší skupině než v obrovské anonymní škole v posluchárně o 120 místech. Alespoň jsem někoho znala, když jsem přišla na první přednášku. Samozřejmě jsem poznala i spoustu nových lidí po seznamováku. Narazila jsem na spoustu zajímavých a milých lidí - díkybohu. 

pondělí 28. května 2018

Playlist #8

V dalším playlistu mám hned několik novinek. Vyšlo mnou dlouho očekávané nové album od Arctic Monkeys, které jsem nemohla propásnout. Ale nechybí ani šlágry z 80. a 90. let, jak už to tak u mně bývá.

Calvin Harris ft. Dua Lipa - One Kiss

Arctic Monkeys - Four Out Of Five


úterý 22. května 2018

The End Of The F***ing World


The Edn of The F***ing World
drama, komedie
Velká Británie, 2017-?

James je semdnáctiletý kluk, který není tak úplně normální. Myslí si, že je psychopat. Zabil už několik zvířat a teď chce pokročit na další level - zabít člověka. Vyhlédne si Alyssu, kterou potká ve školní jídelně. Ani ona to v životě nemá jednoduché - rodiče se rozvedli a doma ji každý přehlíží. Chce zažít něco většího. Z naprosto odlišných důvodů spolu začnou chodit. Jednoho dne James sebere otcovo auto, jednu mu vrazí a společně utečou. Zprvu zábavná cesta se ale v průběhu pěkně zvrtne. 

Seriálů se zápornými hlavními hrdiny je více než dost. Počkat, jsou vlastně James a Alyssa záporáci? Musím říct, že nevím. Alyssa mi zpočátku vážně lezla na nervy, ta její drzost mi přišla podivná, ale asi to patří k postavě. 

Nápad a provedení seriálu mi přijde originální. Během pouhých 8 dílů o 25 minutách se do seriálu vejde tolik, že máte pocit, jako by jste přečetli několik knih. V každém díle přijde něco, co vás donutí pustit si další část. Zajímavé je to, že sledujeme 2 dějové linky - jedna se točí okolo Jamese a Alyssy a druhá okolo vyšetřovatelek  Eunice a Teri. Kromě drastických scény plných krve (přišlo mi docela fér vás před nimi varovat) se dočkáte sem tam britského humoru, který prostě nesmí chybět.

Seriál je relativně nový, má zatím pouze 1 řadu a 2. řady se dočkáme někdy na počátku roku 2019. Moc se na ní těším, protože seriál skončil opravdovým cliffhangerem. Nemyslím si, že je to jeden z těch seriálů, na které brzo zapomenete - naopak, některé scény se vám pevně vryjí do paměti. Zvlášť když ho jako já shlédnete za 1 odpoledne (což vzhledem k délce a počtu epizod opravdu zvládnete).

5/5

pondělí 7. května 2018

Zkoušky za dveřmi!

foto: vlastní 

Nedávno byl první máj - lásky čas. Však to znáte. A za chvilku nastane méně příjemný čas - čas zkoušek. Právě teď probíhají maturity, pokud se nepletu zrovna je svaťák. Každému, kdo se připravuje, přeju hodně štěstí! 

Před pár dny jsem si vzpomněla na svoje poslední dny na gymplu. Já ani kámoška jsme nemohly uvěřit, že už je to rok, co jsme opustily naši (ne)oblíbenou instituci. Byl to hrozně divný pocit. 8 let jste na jednom místě a najednou je všechno jinak. Po dalších nostalgických myšlenkách jsem došla k názoru, že bych se tam stejně vrátit nechtěla.

První zkouškové na vysoké škole bylo fakt náročné. Pořádně jsem nevěděla, jak na to, co mám očekávat nebo jak se správně připravit. Snažila jsem se nic nepodcenit, už jsem prostě taková - když chci něco dokázat, jdu do toho na 100%. Kromě jedné zkoušky, kterou jsem udělala až na potřetí, to probíhalo docela hladce. Pro další semestr jsem se rozhodla pro lepší organizaci, která zahrnovala hlavně učení se v průběhu. Což se moc nedaří. Nejhorší asi bude předmět Právo II, o kterém hodně lidí říká, že je extra těžký. Naštěstí mám o 2 předměty méně, ale zase složitější zkoušky nebo zápočty. Nahromadily se seminárky a různé práce, do kterých nejsem schopná se pustit. Prostě to valím před sebou, dokud nebude opravdu nutné začít něco dělat. Opravdu bojuju s prokrastinací. I když vím, že to nakonec udělám, když jsem v časovém presu, mám nervy na pochodu. Vím, co bude následovat a ani přesto se nesnažím s tím nic dělat. Je to začarovaný kruh a musím se snažit ho nějak prolomit.

První zápočet mám příští týden v pondělí, tedy 14.5. z úvodu do pedagogiky, což je předmět, na který jsem moc nechodila, ale mám pěkně zpracované poznámky od spolužačky. Je to předtermín, jelikož semestr nám končí až v pátek 18.5. Takže ten den se ještě normálně učíme a zápočet se píše až v 6 večer... Což je blbý, protože mám semináře ráno a celé odpoledne tam budu čumákovat. Jako obvykle zabíjím čas čtením knížek. Jelikož mi jich pár ke zkoušce k obecných dějin ještě zbývá, tuším, co bude na programu.

Sama jsem zvědavá, jak budu mít zkoušky rychle hotové. Určitě si nechci nic nechávat na září, protože nemám v plánu se zdržovat ve škole až do října. Každopádně už mám brigádu na červenec, stejnou jako minulý rok a docela se tam těším. Jelikož jde hlavně o práci rukama, u které nemusíte moc myslet, bude to opravdu odpočinek. Někdy mi připadá, že nejde tolik o znalosti, ale více o psychickou pohodu. Mám jednu spolužačku, která se snad před každou zkouškou stresovala jako blázen a nakonec i tu nejtěžší měla za 1 na 1. pokus... Někdy je zkrátka ten stres úplně zbytečný. Nějak to dopadne, že?

pondělí 30. dubna 2018

Popularizace čtení


Četla jsem ráda už od dětství. Prakticky od té doby, co jsem se naučila číst. Byly to dětské knihy, na které si moc nepamatuju. Taky jsem měla hrozně ráda encyklopedie, dodnes ještě mám svoji oblíbenou dětskou encyklopedii, kterou jsem si moc ráda prohlížela a četla. Zkrátka jsem byla ke čtení tak nějak vedená, za což jsem strašně ráda. Viděla jsem naši obrovskou knihovnu, která zabírá půlku zdi v obýváku a ráda jsem různé knížky vytahovala a četla si je. K chození do knihovny jsem se dostala asi v 9 nebo 10 letech. Přivedla mě k tomu tehdejší kamarádka ze sídliště. Když jsem u ní přespávala, často se stávalo, že jsme si obě vzaly svoji knížku a četly jsme si místo toho, aby jsme dělaly blbosti jako obvykle. Tou dobou mně bavila série o zvířatech Archa zvířat od Lucy Daniels, Čarodějky z jezdecké školy od Carolla von Kessel nebo knihy o čarodějkách WITCH, které jsem měla spojené ses svým oblíbeným časopisem a seriálem. 

Čas se přehoupl a já jsem přešla na osmileté gymnázium. Pro mně jako introverta bylo těžké se skamarádit se spolužáky a otevřít se jim. Ostatní pobíhali o přestávce o chodbě, já jsem seděla ve své lavici a četla si, nejlépe Harryho Pottera. Zní to jako klišé z amerického seriálu, ale byla jsem za exota. Asi v 7. třídě jsem přestala číst úplně. Místo abych šla do městské knihovny, ležela jsem doma v pokoji na posteli a zírala do stropu. Asi puberta. Moc si to nepamatuju, díkybohu. O něco později mně to přešlo a asi v 8. třídě jsem zase začala číst. Tentokrát jsem měla novou energii - knižní blogy. Ani jsem nevěděla, že něco takového je. Moc mně bavilo číst si recenze a sama jsem je (zkoušela) psát na svém předchozím (teď už smazaném) blogu. Chodila jsem zase do knihovny. 300 stránkovou knihu jsem přečetla za 4 nebo 5 dnů. Vedla jsem si deníček, kde jsem si zapisovala všechny přečtené knihy. Namátkou třeba Divergence, Hunger Games, Modrá krev, Rudá jako rubín, Vampýrská akademie, Stmívání, Les rukou a zubů a spoustu dalších. Bylo to především žánr fantasy a young adult, který byl v té době na vzestupu. S kamarádkami jsme si půjčovaly knížky a společně jsme chodily i do knihovny. Měla jsem tolik času...