sobota 16. prosince 2017

Vánoční šílenství

Řekla jsem si, že nebudu psát o Vánocích. Žádný vánoční playlisty, oblíbené vánoční filmy, oblíbené vánoční ponožky... Nic takového. Čím více opakuju slovo "vánoční", tím více mi leze na nervy. Nechápejte mě špatně - mám ráda Vánoce. Ale čím více mi je cpou, tím více si přeju, aby to už bylo za námi. 

Začne to asi na konci října, kdy se vám někdo zmíní o tom, že jde nakupovat dárky, případně jestli už vy máte nakoupeno. Ale jelikož nemáte ani potuchy, co komu dát, začíná se vás pomalu zmocňovat panika. Pak ve městě rozvěsí vánoční výzdobu, rozsvítí stromeček, začnou trhy... Vypukne hrozný šílenství. Na Youtube se objevují "vánoční hauly" - nakupování cetek ve velkém. Pro mně naprosto nesmyslný utrácení peněz na blbosti, které budou mít 14 dní na okně a pak letěj do krabice. Ale co, jsou to jejich peníze, ať si dělají co chtějí.

Výsledek obrázku pro christmas meme

Typy na vánoční dárky - vy, kteří takové články píšete, se na mně nezlobte, ale nepovažuji to za něco, co by se muselo každý rok sepisovat a zveřejňovat pro celý svět. Na každém blogu, v každém internetovém i tištěném magazínu najdete to samé. Pointa je v tom, že člověka, kterému ten dárek dáváme, musíte trochu znát. Určitě existují univerzální dárky jako hrnečky nebo ponožky, které nikoho neurazí, ale to vám vydrží na dvoje Vánoce, a dál? Předpokládám, že většinou dáváte dárky lidem, které znáte už déle, rodině a kamarádům. Měli by jste je trochu znát. Co je zajímá a baví, co se jim líbí a co naopak nesnáší. Asi bych si rozmyslela, než někomu koupím nějakou kravinu, která mu bude jen stát na poličce a bude na ní sedat prach. Nedávám dárky jen proto, abych je z formality dala, ale proto, abych jim udělala radost. Proto si rozmyslím, než dám někomu svíčku nebo něco dobrého - má tohle vůbec rád/a? Jako kosmetické sady - příšerně neosobní. Připadá mi to jako ,,no, viděla jsem to tam a nevěděla jsem co ti koupit, tak tady to máš a čau.". Kosmetika je dobrý dárek, ale když už, tak tu sadu krémů a sprchových gelů sestavte sami, kupte ozdobnou taštičku a můžete k tomu přidat věnování. A pokud jste šikovní, nejlepší je vůbec něco vyrobit. Určitě to ocení více, i když to nebude perfektní.

pátek 8. prosince 2017

Byla jsem tu

Výsledek obrázku pro byla jsem tu

Byla jsem tu
Gayle Forman
vyšlo v ČR: 2016

Cody a Meg spolu vyrůstaly téměř jako sestry. Byly nejlepší kamarádky, věděly o sobě všechno… nebo si to Cody alespoň myslela. Megan je totiž mrtvá. Spáchala sebevraždu. 

Zdrcené Cody zůstane jen hluboký smutek a plno nezodpovězených otázek, protože nemá nejmenší ponětí, co se muselo dít, aby to Meg donutilo k tak tragickému, definitivnímu činu. A co víc – jak je možné, že ona sama neměla nejmenší tušení, co kamarádka prožívá? Pouští se tedy do složitého rozplétání motivů, které Meg k sebevraždě přiměly. Postupně vycházejí najevo nové skutečnosti, s nimi se však vynořují i další otázky. Kdyby Meg věděla, jak její sebevražda zasáhne rodinu, spáchala by ji? A může vůbec člověk v tak bolestném stavu, kdy mu možnost, že si vezme život, připadá jako jediné řešení, pochopit následky svého činu?

neděle 3. prosince 2017

2 měsíce na VŠ


Ok takže po delší době přidávám něco, co se dá označit jako "life update". Sedím pohodlně usazená v křesle ve svém obývacím pokoji/pracovně. Co se vlastně změnilo a jak to prožívám?

Dnes 2. prosince jsou to přesně 2 měsíce, co jsem se víceméně osamostatnila. Místo typického studentského života na kolejích ale bydlím někde jinde, ačkoliv ne doma. Mám vzdálenější příbuzné blízko Prahy, takže místo koleje bydlím tady. Mají vlastní dům plus volný "apartmán" v druhém domě na stejné zahradě - předchozí nájemníci už se před více než rokem odstěhovali. Když se mně na to někdo ptá, položí mi i otázku, jestli mi tu není smutno. Ehm, ne. Nic proti lidem, ale když si mám po náročném dni skutečně odpočinout, nejraději jsem sama. Navíc můžu vždycky navštívit tetu nebo strejdu, stačí jen přejít zahradu (když jsou doma, že).

Samostatné bydlení je super. Nikdo se vás neptá, proč se tady válí tohle a tamto, proč si neumyla nádobí a kdo mi to sežral. Na druhou stranu vám nikdo neuklidí ani nepřipraví jídlo. Vše má své výhody a nevýhody.

středa 29. listopadu 2017

Playlist #4

Znáte ten pocit, když si po dlouhé době pustíte nějakou písničku, kterou jste vždycky milovali, ale v poslední době jste ji neslyšeli...? Takto by se dal shrnout můj aktuální playlist ;)

Fall Out Boy - A Little Less 16 Candles, Little More Touch Me

U2 - Pride (In The Name Of Love)

pátek 17. listopadu 2017

Blogerská výzva

foto: vlastní - nekopírovat

Jak jsem začala psát blog?
No, psát... první blog jsem si založila, když mi bylo 11 let, takže se o psaní tak úplně nejednalo. Ze začátku jsem zveřejňovala tak akorát obrázky, nějaký kecy o tom, jak jsem se měla ve škole (moc zajímavě mimochodem), později jsem přidávala něco o The Sims... 1 článek mi určitě netrval 2 hodiny a zveřejnila jsem jich několik denně, takže si můžete udělat představu o tom, co to bylo za hrůzu.

Proč píšu?
Chvíli jsem nad touto otázkou přemýšlela a došla jsem k závěru, že proto, abych ventilovala svoje myšlenky a názory v nějaké celistvé podobě, ne jenom tak když u kafe kecáme s kamarádkou. Další důvod bude znít asi zvláštně, ale je to i proto, že se za ty roky z toho stal můj zvyk. Vím, že nepřispívám moc často, ale když píšu tento článek, baví mně to. Nebavilo by mně povinně psát každý den. Proto jsem ráda, že blogování je můj koníček, ale jen koníček. To úplně stačí.

sobota 11. listopadu 2017

Debata prezidentských kandidátů

Když jsem teda teď poblíž Prahy, mám možnost zúčasnit se mnohem většího počtu akcí než v našem zapadákově na severním pólu. A tak jsme se s novou kámoškou ze školy domluvily, že vyrazíme na debatu prezidentských kandidátů, která se konala ve středu 8. 11. na Právnické fakultě v Praze.

Málo místa pro (méně) důležité obecenstvo
Spolek, který akci organizoval, sliboval až 800 míst. Vydedukovala jsem z toho, že k sezení. Nechápejte mně špatně, já už na Právnické byla, na dni otevřených dveří, ale tehdy mi ta aula připadala opravdu obrovská. Po příchodu jsme ale zjistila, že je docela mrňavá. I ten peďák je větší! Už 50 minut před začátkem jsme se mačkali s dalšími lidmi u dveří, ale stejně se na nás nedostala ani poslední židlička. Nevadí. Stáli jsme na straně u stolu, který byl sice rezervovaný, ale nikdo si k němu nesedl, takže jsem tak nějak poposedávala na stole. Proč ne.


Zbývalo půl hodiny do začátku. Lidi se hemžili, to nebylo až tak zajímavé, teda dokud nepřišel Babiš. Seběhli se k němu chlápci s kamerama a všichni se na něj otáčeli. Ale poté se hlavní atrakcí stali kandidáti na prezidenta, kteří se tak nějak z čistajasna objevili na stupínku (nazývejte to jak chcete). Zůstala jedna prázdná židle pro Zemana. Pořadatelé nechali u jeho místa, trochu provokativně, cedulku s jeho jménem.

Sousedovic malý Mirek a další
Možná přijde i kouzelník! Pardon, chci říct Topolánek. Kandidaturu oznámil asi 2 dny předtím, což mně celkem překvapilo (ani jsem nevěděla, že ještě žije). Další kandidáty možná znáte. Drahoš a Horáček patří mezi ty výraznější, ostatní jsou podle mého názoru příliš neznámí na to, aby měli šanci. 

Slečna moderátorka pokládala zajímavý otázky na tělo. Další z kandidátů je Hannig, kterého jsem taky neznala. Moderátorka mu položila otázku, proč si myslí, že se dostane na post prezidenta, když už kandiduje od r. 2002 do poslanecké sněmovny a senátu a ještě se tam nedostal. To ho asi vykolejilo a ani nebyl schopný na to odpovědět. I internetové hlasování, které probíhalo během debaty, se shodlo na tom, že jde o neméně sympatického kandidáta. Mluvil hodně z cesty, nestále mlel o minulosti, která s tím téměř nesouvisela, nebyl schopný vysvětlit, proč by se ,,vrátil před Lisabonskou smlouvu" i když ji nechce zrušit (má snad stroj času?).

Závěrem
Do debaty jsem byla přesvědčená o tom, že nejsympatičtější mi je Drahoš a tak to i zůstalo. Horáček taky není špatný kandidát a šanci by měl, ovšem teď mi přišlo, že byl takový pomatený a občas blekotal. Samozřejmě, že když došlo na dotazy, zeptala se nějaká holka na něco debilního, co nepochopil ani profesor. Jinak to ale bylo skvělý, jsem ráda, že jsem tam přišla a udělala jsem si sama názor na (snad) jednoho z příštích prezidentů.


pondělí 6. listopadu 2017

Oblíbená kosmetika

Před několika měsíci jsem mluvila o oblíbených lacích na nehty - pro tentokrát jsem se rozhodla shrnout všechnu svoji oblíbenou kosmetiku. Bohužel nebudu mluvit o oblíbencích z minulosti, které jsem už dávno dopotřebovala a vyházela, ale jenom ta aktuální. 

Abych článek trochu uvedla, nejsem žádná beauty blogerka a nemám 10 šuplíků s kosmetikou. Dokonce se ani ve všem nevyznám, nepoužívám spoustu věcí tak, jak by se používat měli, určitě neznám svůj podtón pleti a podobně. Nemám (skoro) žádné dražší značky ani štětce na pudr na 6 stovek. 

Chtěla jsem obsáhnout dekorativní a pečující kosmetiku. Je mi jasné, že ne všechny holky se líčí a možná proto vám to téma nebude nic říkat. Pokud vás to nebude zajímat, mně to nevadí, prostě ten článek nečtěte a komentáře si nechte pro sebe.

Essence Eyeshadow Brush
Štětec, který jsem si koupila nedávno - upřímně, ani jsem je neřešila a nanášela oční stíny prstem - každýho odborníka by ze mně asi kleplo, haha. Je docela levný a pracuje se mi s ním dobře, ovšem pokud jste zvyklí používat dražší štětce, nebude to úplně ono



Gabriella Salvete Eyeliner 01
Typická černá linka. Linky ve fixu už jsem přestala používat, jelikož mi většina po chvilce vyschla, proto jsem ji nepoužila (a nepoužívám) každý den. Vrátila jsem se tedy ke "klasickým" linkám v automatické tužce. Nejvíce mi vyhovuje to, že mají krásnou, výraznou černou barvu, ovšem jsou tlustější než linky ve fixu. Mně to ale nevadí - když si dělám linky, stejně je nemám krásně rovné a do špičky, vždycky je musím opravovat.



M.A.C. Magic Waterproof Mascara
Řasenka, kterou jsem dostala od kamarádky s tím, že je úžasná a jinou už nepoužívá. A jelikož je voděodolná, trošku hůře se odličuje, jinak je ale bezvadná. Kartáček není nijak bláznivě tvarovaný, to mi vyhovuje. Trochu trvá než zaschne, ale to není žádná velká vada.