středa 29. listopadu 2017

Playlist #4

Znáte ten pocit, když si po dlouhé době pustíte nějakou písničku, kterou jste vždycky milovali, ale v poslední době jste ji neslyšeli...? Takto by se dal shrnout můj aktuální playlist ;)

Fall Out Boy - A Little Less 16 Candles, Little More Touch Me

U2 - Pride (In The Name Of Love)

pátek 17. listopadu 2017

Blogerská výzva

foto: vlastní - nekopírovat

Jak jsem začala psát blog?
No, psát... první blog jsem si založila, když mi bylo 11 let, takže se o psaní tak úplně nejednalo. Ze začátku jsem zveřejňovala tak akorát obrázky, nějaký kecy o tom, jak jsem se měla ve škole (moc zajímavě mimochodem), později jsem přidávala něco o The Sims... 1 článek mi určitě netrval 2 hodiny a zveřejnila jsem jich několik denně, takže si můžete udělat představu o tom, co to bylo za hrůzu.

Proč píšu?
Chvíli jsem nad touto otázkou přemýšlela a došla jsem k závěru, že proto, abych ventilovala svoje myšlenky a názory v nějaké celistvé podobě, ne jenom tak když u kafe kecáme s kamarádkou. Další důvod bude znít asi zvláštně, ale je to i proto, že se za ty roky z toho stal můj zvyk. Vím, že nepřispívám moc často, ale když píšu tento článek, baví mně to. Nebavilo by mně povinně psát každý den. Proto jsem ráda, že blogování je můj koníček, ale jen koníček. To úplně stačí.

sobota 11. listopadu 2017

Debata prezidentských kandidátů

Když jsem teda teď poblíž Prahy, mám možnost zúčasnit se mnohem většího počtu akcí než v našem zapadákově na severním pólu. A tak jsme se s novou kámoškou ze školy domluvily, že vyrazíme na debatu prezidentských kandidátů, která se konala ve středu 8. 11. na Právnické fakultě v Praze.

Málo místa pro (méně) důležité obecenstvo
Spolek, který akci organizoval, sliboval až 800 míst. Vydedukovala jsem z toho, že k sezení. Nechápejte mně špatně, já už na Právnické byla, na dni otevřených dveří, ale tehdy mi ta aula připadala opravdu obrovská. Po příchodu jsme ale zjistila, že je docela mrňavá. I ten peďák je větší! Už 50 minut před začátkem jsme se mačkali s dalšími lidmi u dveří, ale stejně se na nás nedostala ani poslední židlička. Nevadí. Stáli jsme na straně u stolu, který byl sice rezervovaný, ale nikdo si k němu nesedl, takže jsem tak nějak poposedávala na stole. Proč ne.


Zbývalo půl hodiny do začátku. Lidi se hemžili, to nebylo až tak zajímavé, teda dokud nepřišel Babiš. Seběhli se k němu chlápci s kamerama a všichni se na něj otáčeli. Ale poté se hlavní atrakcí stali kandidáti na prezidenta, kteří se tak nějak z čistajasna objevili na stupínku (nazývejte to jak chcete). Zůstala jedna prázdná židle pro Zemana. Pořadatelé nechali u jeho místa, trochu provokativně, cedulku s jeho jménem.

Sousedovic malý Mirek a další
Možná přijde i kouzelník! Pardon, chci říct Topolánek. Kandidaturu oznámil asi 2 dny předtím, což mně celkem překvapilo (ani jsem nevěděla, že ještě žije). Další kandidáty možná znáte. Drahoš a Horáček patří mezi ty výraznější, ostatní jsou podle mého názoru příliš neznámí na to, aby měli šanci. 

Slečna moderátorka pokládala zajímavý otázky na tělo. Další z kandidátů je Hannig, kterého jsem taky neznala. Moderátorka mu položila otázku, proč si myslí, že se dostane na post prezidenta, když už kandiduje od r. 2002 do poslanecké sněmovny a senátu a ještě se tam nedostal. To ho asi vykolejilo a ani nebyl schopný na to odpovědět. I internetové hlasování, které probíhalo během debaty, se shodlo na tom, že jde o neméně sympatického kandidáta. Mluvil hodně z cesty, nestále mlel o minulosti, která s tím téměř nesouvisela, nebyl schopný vysvětlit, proč by se ,,vrátil před Lisabonskou smlouvu" i když ji nechce zrušit (má snad stroj času?).

Závěrem
Do debaty jsem byla přesvědčená o tom, že nejsympatičtější mi je Drahoš a tak to i zůstalo. Horáček taky není špatný kandidát a šanci by měl, ovšem teď mi přišlo, že byl takový pomatený a občas blekotal. Samozřejmě, že když došlo na dotazy, zeptala se nějaká holka na něco debilního, co nepochopil ani profesor. Jinak to ale bylo skvělý, jsem ráda, že jsem tam přišla a udělala jsem si sama názor na (snad) jednoho z příštích prezidentů.


pondělí 6. listopadu 2017

Oblíbená kosmetika

Před několika měsíci jsem mluvila o oblíbených lacích na nehty - pro tentokrát jsem se rozhodla shrnout všechnu svoji oblíbenou kosmetiku. Bohužel nebudu mluvit o oblíbencích z minulosti, které jsem už dávno dopotřebovala a vyházela, ale jenom ta aktuální. 

Abych článek trochu uvedla, nejsem žádná beauty blogerka a nemám 10 šuplíků s kosmetikou. Dokonce se ani ve všem nevyznám, nepoužívám spoustu věcí tak, jak by se používat měli, určitě neznám svůj podtón pleti a podobně. Nemám (skoro) žádné dražší značky ani štětce na pudr na 6 stovek. 

Chtěla jsem obsáhnout dekorativní a pečující kosmetiku. Je mi jasné, že ne všechny holky se líčí a možná proto vám to téma nebude nic říkat. Pokud vás to nebude zajímat, mně to nevadí, prostě ten článek nečtěte a komentáře si nechte pro sebe.

Essence Eyeshadow Brush
Štětec, který jsem si koupila nedávno - upřímně, ani jsem je neřešila a nanášela oční stíny prstem - každýho odborníka by ze mně asi kleplo, haha. Je docela levný a pracuje se mi s ním dobře, ovšem pokud jste zvyklí používat dražší štětce, nebude to úplně ono



Gabriella Salvete Eyeliner 01
Typická černá linka. Linky ve fixu už jsem přestala používat, jelikož mi většina po chvilce vyschla, proto jsem ji nepoužila (a nepoužívám) každý den. Vrátila jsem se tedy ke "klasickým" linkám v automatické tužce. Nejvíce mi vyhovuje to, že mají krásnou, výraznou černou barvu, ovšem jsou tlustější než linky ve fixu. Mně to ale nevadí - když si dělám linky, stejně je nemám krásně rovné a do špičky, vždycky je musím opravovat.



M.A.C. Magic Waterproof Mascara
Řasenka, kterou jsem dostala od kamarádky s tím, že je úžasná a jinou už nepoužívá. A jelikož je voděodolná, trošku hůře se odličuje, jinak je ale bezvadná. Kartáček není nijak bláznivě tvarovaný, to mi vyhovuje. Trochu trvá než zaschne, ale to není žádná velká vada.