čtvrtek 29. března 2018

Žiju


Realita a internet jsou dvě velmi odlišné věci.

Běžně, když se vrátím ze školy, sednu si k počítači a zkontroluju sociální sítě. Proč? Asi to je zvyk. Většinou po mně stejně nikdo nic nechce. Projedu si příspěvky na Facebooku, většinou zprávy... A pak se naštvu a počítač zaklapnu.Myslím si, že tenhle svět není tak špatný a prohnilý jak se říká. Chci číst i dobré zprávy o tom, jak se někomu něco povedlo. Ale těch je minimum. Proč? Protože masy lidí zaujmete něčím, z čeho se jim bude otevírat kudla v kapse.

Poslední měsíce nevidím žádnou pointu v postování čehokoliv na sociální sítě (blog do toho nezahrnuju), Možná je to zbytečné, protože tam žádná pointa není. Hlavně, že mám v přátelích lidi, kteří mně stejně ani nepozdraví, když mně potkají. Ne že bych já snad byla bez viny. Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale zlý pán. Nejsou k ničemu, ale nejsou nezbytností, bez které nevydržíte pár hodin. Na co budete ve finále vzpomínat: na hezkou večeři nebo na video na youtube? Na to si musí každý odpovědět sám.

Vybavil se mi jeden okamžik, kdy mně v červenci 2017 vezla známá, v té době spolupracovnice, z brigády domů. Ptala se mě, kam jdu studovat. Odpověděla jsem ji a ona na to ,,To by mně nebavilo."
??? Jasně že ne, když studovala něco úplně jinýho. Vůbec jsem nepochopila, proč mi to říká. Přesně takovéhle informace nulový hodnoty každý umí napsat na sociální síť, ale v realitě to nikoho nezajímá. Mezi námi, i přes diplomy není ta dotyčná nijak bystrá.

Hrozně ráda čtu a mám spoustu knížek, které bych si chtěla přečíst. A spoustu jich musím přečíst do školy. Škola, ta mně baví, zabírá mi většinu času, ale od toho tam přece chodím. Tento semestr se na mně nabalilo zase mnohem více úkolů než minulý. Asi to bylo tím, že nás nechali se rozkoukat a teď to začne. Ale baví mě to.Tento semestr jsem si vybrala jeden moc zajímavý předmět, jehož náplní je chození po zajímavých místech v Praze. Zrovna včera jsme byli na Žižkově, kde jsem byla poprvé. Super volitelný předmět. A taky v září jedeme od katedry do Francie, Belgie a Lucemburska. Moc se tam těším. A možná že nakonec na Instagram ty fotky přidám.

Občas, nebo spíš docela často, mám pocit, že mezi blogery tak úplně nepatřím. Možná proto, že nejsem dostatečně zajímavá, nesnažím se být za každou cenu ta nejchytřejší, moc se nesnažím, nepřidávám články pravidelně a nemám spoustu nápadů. Takové doby bývaly, ale tenkrát jsem ničím jiným nežila. Takže ne, nechtěla bych tuto dobu vrátit.

Tenhle článek neznamená konec s blogem, vůbec ne. Naopak jsem se chtěla zase ozvat a dát najevo, že jsem ještě naživu. A snad zase začnu přidávat, ale nic neslibuju, protože jak mně znáte, zase bych to nedodržela.