pondělí 30. dubna 2018

Popularizace čtení


Četla jsem ráda už od dětství. Prakticky od té doby, co jsem se naučila číst. Byly to dětské knihy, na které si moc nepamatuju. Taky jsem měla hrozně ráda encyklopedie, dodnes ještě mám svoji oblíbenou dětskou encyklopedii, kterou jsem si moc ráda prohlížela a četla. Zkrátka jsem byla ke čtení tak nějak vedená, za což jsem strašně ráda. Viděla jsem naši obrovskou knihovnu, která zabírá půlku zdi v obýváku a ráda jsem různé knížky vytahovala a četla si je. K chození do knihovny jsem se dostala asi v 9 nebo 10 letech. Přivedla mě k tomu tehdejší kamarádka ze sídliště. Když jsem u ní přespávala, často se stávalo, že jsme si obě vzaly svoji knížku a četly jsme si místo toho, aby jsme dělaly blbosti jako obvykle. Tou dobou mně bavila série o zvířatech Archa zvířat od Lucy Daniels, Čarodějky z jezdecké školy od Carolla von Kessel nebo knihy o čarodějkách WITCH, které jsem měla spojené ses svým oblíbeným časopisem a seriálem. 

Čas se přehoupl a já jsem přešla na osmileté gymnázium. Pro mně jako introverta bylo těžké se skamarádit se spolužáky a otevřít se jim. Ostatní pobíhali o přestávce o chodbě, já jsem seděla ve své lavici a četla si, nejlépe Harryho Pottera. Zní to jako klišé z amerického seriálu, ale byla jsem za exota. Asi v 7. třídě jsem přestala číst úplně. Místo abych šla do městské knihovny, ležela jsem doma v pokoji na posteli a zírala do stropu. Asi puberta. Moc si to nepamatuju, díkybohu. O něco později mně to přešlo a asi v 8. třídě jsem zase začala číst. Tentokrát jsem měla novou energii - knižní blogy. Ani jsem nevěděla, že něco takového je. Moc mně bavilo číst si recenze a sama jsem je (zkoušela) psát na svém předchozím (teď už smazaném) blogu. Chodila jsem zase do knihovny. 300 stránkovou knihu jsem přečetla za 4 nebo 5 dnů. Vedla jsem si deníček, kde jsem si zapisovala všechny přečtené knihy. Namátkou třeba Divergence, Hunger Games, Modrá krev, Rudá jako rubín, Vampýrská akademie, Stmívání, Les rukou a zubů a spoustu dalších. Bylo to především žánr fantasy a young adult, který byl v té době na vzestupu. S kamarádkami jsme si půjčovaly knížky a společně jsme chodily i do knihovny. Měla jsem tolik času...

sobota 21. dubna 2018

Pýcha a předsudek

Výsledek obrázku pro pýcha a předsudek kniha

Pýcha a předsudek
Jane Austenová
vyšlo v ČR: 1946 (první vydání)

Patrně nejznámější román anglické spisovatelky Jane Austenové vyšel v originále již v roce 1813. Jak jsem se ke knížce dostala, nevím, prostě mně napadlo, že bych si ji mohla (taky) přečíst. Popravdě jsem takto starou knihu sama od sebe ještě nečetla - jenom k maturitě. Některé se mi líbily, jiné nešly číst vůbec, ale nechci generalizovat. A taky se hodí do letošní čtenářské výzvy!

sobota 14. dubna 2018

Playlist #7

Za poslední měsíce jsem si nejvíce oblíbila nové album od zpěvačky Dua Lipa (jak se to sakra skloňuje?), takže tu mám rovnou 2 její písničky. V lednu taky vyšlo nové album od Fall Out Boy s názvem Mania, které jsem zatím slyšela jen párkrát, takže mu ještě potřebuju dát čas. Překvapivě se zde objevila i jedna písnička od Taylor Swift.

Dua Lipa - IDGAF

Fall Out Boy - Hold Me Tight Or Don't

neděle 8. dubna 2018

Všechno, co si nepamatuju

Výsledek obrázku pro všechno co si nepamatuju

Všechno, co si nepamatuju
Jonah Hassen Khemiri
vydáno v ČR: 2017

Samuel žijící ve Stockholmu nejdřív vypadal jako normální kluk. Pracoval na Imigračním úřadě, bydlel v bytě s kamarádem Vandadem a chodil s dívkou Laide. Jeho život předčasně ukončí dopravní nehoda nárazem do stromu. Byla to ale skutečně nehoda nebo plánovaný čin? Po Samuelově stopě se vydává fiktivní spisovatel, který se prostřednictvím rozhovorů a e-mailů dozvídá, kdo Samuel skutečně byl.

středa 4. dubna 2018

Střední versus vysoká


Uvědomila jsem si, že na vysokou školu chodím už 6 měsíců, ale uteklo to hrozně rychle. Tyhle poznatky, které v tomto článku budu psát, se týkají hlavně prvního dojmu - jinak bych musela být na vysoké mnohem déle. Není to žádný univerzální návod nebo obecná pravda, takto to chodí u mně a chápu, že každý to má jinak.

Na střední je každý den stejný. Každý den se začíná v osm a vyučování končí někdy odpoledne, to už je různé. Na vysoké máte každý den úplně jiný. Jednou začíná 1. přednáška v 7:15, druhý den až ve 14:30. Pořád někde čtu o tom, že pro zdravý životní styl je dobré mít pravidelný režim. Abych to dodržela, musela bych každý den vstávat v 5:00 a k tomu mně opravdu nikdo nedonutí. Na střední jsem byla automaticky každý den vzhůru ještě před 6:30, protože na to bylo moje tělo zvyklé. A teď? Večer si musím promyslet plány na zítřejší den, kam jedu, co budu dělat a hlavně kdy. Asi to byl jeden z důvodů, proč jsem celou zimu tak příšerně unavená (mnohem více než obvykle) a měla jsem chuť přeměnit se v medvěda a spát zimním spánkem.

S 1. bodem souvisí i to, že na vysoké škole tolik nepodléháte stereotypu. Nevím, jak moc jste měli (máte)  pestrý studentský život na střední škole, ale já jsem nic takového nezažívala. Na vysoké jsou různé spolky, které pořádají akce, přednášky, party... Stačí si jen vybrat. A co teprve městský život. Já pocházím z maloměsta s 10 tisíci obyvateli, takže Praha pro mně byla velká výzva. Zatím se orientuji jen v blízkém okolí školy, ale to se časem změní.