V šedých tónech

V šedých tónech

Ruta Sepetys

vyšlo v ČR: 2013

oficiální anotace:

Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři.
Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech.

Abych pravdu řekla, historické knihy moc nečtu. Ale tentokrát jsem udělala výjimku, protože mně téma velmi zaujalo.

Lině je patnáct, žije v Litvě se svými rodiči a mladším bratrem a všechno se zdá být v pořádku. Dokud jednou k nim domů nevtrhne Sovětská armáda a neodvleče je pryč. Ve vlaku, namačkaní hlava na hlavě se spoustu dalších lidí cestují do pracovního tábora na Sibiři. Tam jen pracují od úsvitu do západu slunce, málo jídlo, hrozné podmínky... Lina a její rodina se musí naučit bojovat o holý život.

Ruta si vzala ke zpracování téma, o kterém se tolik nemluví - obsazování Pobaltských států Sovětstkým svazem. Docela blízko 2. světové válce. Sama Ruta má totiž Litevské kořeny, to jen tak pro zajímavost. Atmosféra příběhu je skutečně mrazivá. A to nejen proto, že se odehrává na Sibiři. Samozřejmě se tu dočkáme i milostného příběhu, ale jen na pozadí, nehraje v knize až takovou roli. Přesto, že se jedná o fikci a ne autobiografii, máte pocit, jako by jste byli s hrdiny přímo v příběhu. Velmi zajímavě je popsáno, jak v táborech zachází s lidmi. Ačkoliv jsem knihu četla už před delší dobrou, stále si některé scény dobře pamatuju.

Pro tentokrát byla recenze kratší, ale to vám asi nevadí... Knihu jednoznačně doporučuju.

4,5/5