Touha něco změnit

cinderella, disney, and life image

Letos na jaře jsem došla k dalšímu důležitému životnímu milníku - složení maturity. Neříká se jí zkouška dospělosti jen tak pro nic za nic - jako samostatný myslící článek společnosti si vyberete předměty, rozvrhnete čas na učení a podobně. Největší zkouška je ale to, co přichází potom.

Každý z vás už slyšel, jak vás na střední škole nepovedou za ručičku a na gymplu už vůbec. Něco na tom pravdy je. Stejně vás ale pořád směřují - úkoly, testy, exkurze a další blbosti. Pak, po letech, popadnete maturitní vysvědčení a vykročíte dál. Kam vaše kroky budou směřovat bude jen na vás.




Některé moje spolužačky si nevybraly úplně šťastný směr. Jedna věc je mít sny o zářivé budoucnosti, druhá věc je znát své možnosti. Když si ale někdo vybere samé VIP pražské školy - práva, psychologii nebo VŠE - poprvé se setkává se skutečným srovnáním. Na takové školy je nával. Je úplně jedno, že má někdo samé jedničky z osmiletého gymplu. Na místním gymplu je za hvězdu, ale co venku? Teprve tady se pozná, kdo se šrotí pro známky a kdo ví, co chce. Já jsem byla vždycky průměrný student (alespoň podle vysvědčení), ale dokázala jsem se naučit na přijímačky. Věděla jsem, že soutěžím s dalšími chytrými lidmi, kteří chtějí studovat to, co já. Tak jsem zabořila nos do knížky a nehrála si na hvězdu - a ve výsledku se mi to vyplatilo.

Ale o tom mluvit nechci. 

Bydlím v malém městě, něco přes 11 000 obyvatel. Pár obchodů, nějaké školy, paneláky. Nic extra. A všude daleko, tedy pokud počítám Českou republiku. Zjistila jsem, že mně tu nic nedrží. Gympl mám za sebou, kamarádi se rozutečou po republice do různých škol, akorát rodinu tady mám. Kam bych se dál rozvíjela? Vím, že gympl nebyl můj strop a mám navíc. A hlavně - chci se dál něco nového učit. Ne jenom knížek, ale i praktické věci.

Když si jednou o vás někdo utvoří obrázek, už těžko ho změní. To, že jsem v primě zapůsobila na spolužáky jako nudná, neprůbojná a nesympatická tichá myš se se mnou táhlo jako smrad (více či méně, jak u koho) celou dobu. Nechci odstřihávat všechny známé z gymplu, ale jsou tu lidi, v jejichž přítomnosti se necítím nejlíp. Nechci řešit, co si budou myslet o tom, že... Jsou tu lidi, co mně za osm let ani nepozdravili. Tak ať mi políbí prdel.

Mám v hlavě jakousi vizi toho, kým bych chtěla být. A začínám postupnými změnami jako je třeba změna šatníku. Není moc drastická, není do určitého stylu, jenom mám v hlavě další představu toho, jak by se moje budoucí a lepší já mohlo oblékat. 

Cítím, že s přicházejícími změnami se mi vlévá energie do žil. Nechci měnit svůj charakter - přeci jenom jsem na si na sebe už zvykla - ale už začnu žít jako dospělá. Sama si budu žehlit a tak. 

Co jsem to chtěla říct?
Už nevím, to je fuk.

Komentáře

  1. Tyjo:-). Podle článku, co jsem teď četla mi příjde, že dospíváš:-).

    Časem (věkem) člověk více chápe věci, začíná být samostatnější a zakládá si svůj nový styl a většinou i stálý. Je skvělé, že se měníš, protože dospíváš a začínáš více rozumět spoustu věcím.:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jedna z největších lží, jaké nám říkali na střední, právě byla, že "nás nikdo nebude vodit za ručičku a zakončí ji zkouška dospělosti". To je kec. Když jsem se zpětně podívala po poznání vysoké, usoudila jsem, že na střední nás vodili za ručičku naprosto stejně jako na základce, jenom na základce jsme dostali na výběr mezi předměty jen jednou, na střední asi třikrát. Jinak to bylo úplně stejné. A maturitu bych jako "zkoušku dospělosti" už taky teď neoznačila. Jestli jste si mohli opravdu tak moc vybírat, tak to máte super. My měli tři předměty jasně dané a vyber si ten čtvrtý, ale musela jsi ho mít aspoň dva roky, takže to zase tak super výběr nebyl. Pro náš obor asi nakonec jenom ze tří. A když k tomu přičtu, že maturitní otázky se probíraly celej čtvrťák, tak se to ani takhle ..... nepřiblížilo zkoušce, kterou bych označila za milník dospělosti nebo nějaký důkaz dospělosti. Od velkého zkoušení na konci roku se to lišilo snad jen tím, že člověk seděl, nestál u tabule, a před ním bylo víc lidí, ne jenom jeden učitel. A vím, že na jednu stranu mi přišlo super, když jsem třeba třeťák totálně proplula bez jakýchkoli starostí (teda jen s těma přízemníma, jaké jsem měla i na základce - vstávat moc brzo a dojíždět), ale na druhou mi přišlo frustrující, že už se třináct let opakuje pořád dokola totéž. Což je opravdu blbý, protože pak přijde konec a to, co popisuješ ty... to je ještě dobré tápání, přece jen tušíš, že bys chtěla někam směřovat. Ale spousta lidí je najednou úplně nepřipravená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My jsme si vybírali 2 předměty + jestli aj nebo matiku státní. Maturitní otázky s námi nikdo nepřivítal, snad jenom na češtině :D

      Vymazat
    2. * neprobíral (pitomá automatická oprava :D)

      Vymazat
  3. Mimochodem, nechceš si odstranit to dvoukrokový ověřování, že nejsi robot? Tuhle po mně chtělo zaškrtnout všechna auta, a když na obrázku nebylo ani jedno, hodilo mě to zase na začátek ověřování. A navíc je to dlouhý a může to odrazovat :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za připomínku, ani nevím, že tam něco takového natož jak to odstranit :D

      Vymazat
    2. Buď to musí být v nastavení komentářů a nebo nevím :-)

      Vymazat
    3. No uvidím, v nápovědě jsem nic nenašla, takže asi někam napíšu :D

      Vymazat
  4. Zpočátku jsem spoustu lidí ze třídy brala jako velké kámoše, teprve po matuře jsem zjistila, že se s námi bavili jen proto, že z nás něco měli - úkoly, chvilky volného času, někoho, komu se můžou věřit. Mluvím v množném čísle,protože jsme vlastně zůstaly jen dvě, vlastně tři, spřízněné duše, co se spolu baví doteď, a kdyby některá z nás něco potřebovala,neotočily bychom se k sobě zády :). Trochu mě to zklamalo, čtyři roky si hrajou pomalu na nejlepší kámoše,a když jim pak napíšeš, ani se neoptají, jak se máš ty, vlastně se vůbec nechtějí vybavovat. Důležité je nezatěžovat si s takovými lidmi hlavu, ač to zpočátku zamrzí.
    Gratuluju k úspěchu u přijímaček, osobně si myslím, že tišší, a nechvástající se lidé dokážou v životě veliké věci, daleko větší než ti, co se musí neustále vychloubat, že jdou na doktora, a pak se nedostanou nikam :D. Buď taková, jaká jsi!

    www.maly-kousek-nebe.blog.cz

    OdpovědětVymazat
  5. Ani nevieš ako veľmi som sa v tomto článku našla. Po skončení prázdnin nastupujem do maturitného ročníka a už teraz sa toho desím, čo ale nie je ani prekvapujúce, keďže každý učiteľ má tendenciu s maturitou strašiť. O tom som ale nechcela. Som na osemročnom gymnáziu, celých sedem rokov som na tej škole prežila len v spoločnosti dvoch kamarátok, spolu sme sa separovali od zvyšku triedy, pretože sme si s tými ľuďmi nemali čo povedať a aj keď to priznávam s ťažkým srdcom, o kolektíve u nás nemôže byť ani reč a vzájomné vzťahy sú úplne nanič. Čo je najhoršie, môj vzťah s tými dvoma blízkymi kamoškami sa tiež brutálne naštrbil, čiže to vyzerá tak, že v maturitnom ročníku budem úplne sama za seba, čo spôsobuje, že sa ho desím ešte viac. Každý má v triede aspoň niekoho, ja tam budem úplne sama. Utešujem sa len tým, že je to len jeden rok a nejako to už dobojujem. No a čo sa týka výšky (ktorá sa po gymnáziu očakáva), spočiatku som mala veľké ambície, najprv som chcela medicínu, potom farmáciu (od toho sa mi odvíjajú aj maturitné predmety- biológia a chémia) no a teraz som v štádiu, že na výšku ísť nechcem a mám sto chutí vypadnúť preč od všetkého a začať úplne nový život, pretože som za uplynulé roky prišla o veľa blízkych ľudí a chcem začať odznova s čistým štítom. Prepáč, že som sa tak rozpísala (dosť aj mimo tému :D) ale akosi som sa potrebovala vypísať :D Každopádne, tebe so všetkými zmenami veľmi fandím, na šatníku si postupne pracujem aj ja, ide to pomaly ale predstava, že sa zo mňa postupne stáva človek, akým naozaj chcem byť, ma neuveriteľne motivuje :)

    OdpovědětVymazat
  6. Právě se nacházím v úplně stejné životní fázi. Za mnou údajně největší zkouška mého života, přede mnou velká neznámá v podobě Prahy a milionu nových věcí - problémů povětšinou. V "nedospělosti" gymplu mne utvrdila skutečnost (fakt jsem to sledoval), že v učebnicích jsme neustále měli obrázky. Vymizely snad v tercii, nicméně přístup učitelů byl víceméně stejný až do maturitního ročníku, ale to nám vlastně navíc jen říkali, jak už jsme hrozně dospělí, nic systémového se nezměilo (jo, možná sme mohli předbíhat na obědě s větší úspěšností). Když nad tím tak přemýšlím, tohle by dalo na článek, díky za inspiraci :D

    Držím ti palce, ať se z tvých snů alespoň něco vyplní. Jen bych ti doporučoval nemít je jako jedinou modlu, abys pak takříkajíc nepadla držkou do bláta, kdyby to tak úplně nevyšlo, což ti pochopitelně nepřeju.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím, že je dobře,že už víš kdo chceš být a že jsi se tomu začala uzpůsobovat. Přeji ti ve všem hodně štěstí :)
    Jinak já mám v Nastavení- sdílení a komentáře zaškrtnuto že může přidávat komentáře kdokoli, že je nechci moderovat a ne u zobrazit ověření pomocí slova a asi to funguje ( to mi řekni ty :D)
    http://michelle-and-her-world.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  8. Chce to po mně vědět, jestli nejsem robot :D třeba se to vzpamatuje :) promiň, nevím, jak jinak bych ti pomohla :)
    http://michelle-and-her-world.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  9. Já bych se také chtěla změnit. Snažím se už nějakou dobu a musím říct, že to jde hrozně těžko. Prvním takovým mým krokem je myslet víc pozitivně a u toho jsem se trochu sekla, abych pravdu řekla. Ale snažím se a snažit se nadále budu. Pro mě je teď prioritou mít lepší známky a naučit se učit. A být šťastná. :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji za komentář! :)

Populární příspěvky z tohoto blogu

TOP české knižní obálky

Kocour jménem Merlin

Seriál Černobyl