Strach z neznámého

Narodíme se s nějakým temperamentem a ten nijak neovlivníme. Jsou salámisti, které nic nerozhodí, lidé, kteří se do všeho vrhají po hlavě. No, to není můj případ. Strach je přirozená lidská emoce, kterou cítí každý. Dal by se rozdělit na 2 druhy: 1. je ten, který cítíme, když nás něco přímo ohrožuje - když na vás útočí medvěd, hoří dům a podobně. 2. je existenciální (úzkostný) - což když mě nenávidí, což když se ztrapním, co když neudělám zkoušku. Strach z něčeho neznámého se řadí spíše do té druhé kategorie. Žiju si více tak nějak ve své hlavě a nad vším moc přemýšlím. V některých případech to není špatná vlastnost, kolikrát se to ale vůbec nevyplácí.

Když jsem byla malá, těšila jsem se na to, až budu dospělá. Budu chodit do práce, nikdo mi nebude říkat, v kolik hodin mám jít spát ani co musím a nesmím jíst. Ale víte jak to je - děti jsou prostě takové, protože ještě dobře neznají svět kolem sebe. Nebála jsem se jít do 1. třídy, naopak jsem se tam těšila. Nebála jsem se jet poprvé na letní tábor. V tomto mají děti výhodu - vždycky za nimi stojí někdo, ať už rodiče nebo učitelka ze školy, vždycky jim někdo pomůže. A jak rostete, pořád musíte přijímat nové a nové výzvy. A najednou se probudíte a jste v tom sami. Nikdo vás nevede za ručičku. Tak dlouho jste si přáli, aby vám všichni přestali říkat, co máte dělat až si najednou přejete, aby vám někdo řekl, co dělat.

Nejdůležitějším krokem je vždycky vystoupit z komfortní zóny. Strach z neznámého je totiž jenom v naší hlavě. Reálně nás nic neohrožuje, i když si myslíme, že se zhroutí svět pokud se něco nepovede. Úzkost je totiž strašně svazující. Nutí vás si vytvářet v hlavě nejhorší možné scénáře. Ale pak, když ten svůj strach překonám, zjistím, že byl zbytečný. Že všechno vyšlo, nezabilo mě to a ještě jsem měla dobrý pocit sama ze sebe. Slyšeli jste, že nejlépe se naučíte plavat tak, když vás někdo hodí do vody? Nevím, co je na tom pravdy, ale můžeme to použít jako metaforu. Když neustále slýcháte rady "tak to má být" a "musí udělat to a to", je to v podstatě k ničemu, pokud si to sami nevyzkoušíte. A zkoušením a chybováním se opravdu naučíte nejvíce.

Vyrazit někam do neznáma sám, udělat něco, co jsem předtím nikdy nezkoušela, seznamovat se s novými lidmi - věci, které jsou pro introverta jako jsem já více či méně komplikované. Ale nakonec se cítíte dobře, protože vylézt z ulity si musíte pomoct sami. A ve světě stvořeném pro extroverty je to jeden z nejdůležitějším úkolů v životě.