Mám ráda český jazyk

O používání angličtiny v blogosféře se už dlouho vedou nekonečné diskuze. Jestli ano, jestli ne a proč... Vyvoláním takové diskuze si někdo žádá o pořádný malér, protože na tomto tématu se lidi jen tak neshodnou.

Mám ráda český jazyk jako takový. Líbí se mi naše řeč. Možná je to tím, že se jedná o moji mateřštinu a žádný jiný jazyk lépe neovládám. Lbí se mi, jak můžete vytvářet různá složená slova, přeřeky se stávají kouzelnými a nezapomanutelnými hláškami a vůbec - zní mi dobře. Spoustu lidí tvrdí, že čeština patří k nejtěžším jazykům světa. Určitě je těžká, to ano. Jen si vezměte, kolik musíte zohlednit věcí, než vůbec vyslovíte nějaké podstatné jméno - rod, číslo, pád, vzor. Nám, rodilým Čechům, to přijde samozřejmé a neuvažujeme nad tím. Ale lidé, kteří se učí česky, s tím musí mít opravdu problémy. 2 roky jsem se učila latinu, která má podobný systém. 6 pádů a různé vzory. Nedokážu si představit, že bych se někdy naučila latinsky tak dobře, abych dokázala bez dvouminutového přemýšlení vybrat správnou koncovku. Ale to je stejně k ničemu, protože latinsky se nikde nedomluvíte. Bez toho, abychom uměli všechny jazyky na světě nedokážeme objektivně posoudit, který jazyk je nejtěžší. Někomu může připadat těžká němčina, jiný ji má v malíku...

Žijeme v globalizovaném světě, kde je vše propojené. Bez minimální znalosti alespoň nějakého cizího jazyka budete mít problém. Především angličtina je objevuje úplně všude. Argument "Jsi Čech, piš česky!" mi nedává vůbec smysl. Proč bych měla? Umím jinou řečí, tak si jí budu psát. Nechápu, proč by v tom měl být problém. Nežijeme přece za železnou oponou, kde všechno ze západu bylo špatné. Je to svobodné rozhodnutí každého, jestli bude angličtinu používat na svém blogu v nadpisech nebo rubrikách. Mě se to líbí, proto to tak dělám - teď mám na mysli rubriky. Angličtinu do nadpisů přidávám jenom tehdy, jedná-li se o citát nebo úryvek z písničky nebo něco, co by v mé rodné řeči nevyznělo tak dobře. Jinak ale volím raději (trefné) nadpisy v češtině. Není důvod se kvůli odlišnému názoru do někoho navážet.

Před nějakou dobou jsem se dívala na video z koncertu Katy Perry v České Republice, kde pozvala jednu fanynku na pódium a mimo jiné se jí ptala, jak se česky řekne selfie. No... selfie. Pro spoustu věcí nemáme české pojmenování (například v Polsku jim říkají samojebki, což mi přijde velmi trefné). Naštěstí tu byli před sto padesáti lety národní obrozenci, bez kterých bychom dnes jinak mluvili německy. Jenže doba se trochu změnila. Žádný stát nás neutlačuje (zatím) a můžeme se svobodně stěhovat kam se nám zlíbí. Co by na to řekli národní obrozenci...? Nic. Jsou mrtví!

Jak už jsem řekla, nevadí mi, když někdo píše anglické, německé, francouzské nebo jakékoliv jiné nápisy, ale nesmí to být zpatlaniny. Chápu, nikdo není neomylný, ale pokud si na angličtinu nevěříte, zůstaňte u mateřského jazyka. Alespoň se vyhnete ostudě.