Hvězdy nám nepřály

Výsledek obrázku pro hvězdy nám nepřály kniha

Hvězdy nám nepřály
John Green
vyšlo v ČR: 2012

oficiální anotace:
Zajímavá a citlivá knížka o šestnáctileté Hazel, která trpí rakovinou a sblíží se s Augustem, jemuž se podařilo tuto nemoc překonat. Ti dva mladí lidé se výborně doplňují, a navíc je spojuje originální pohled na život i na chorobu, která je postihla. "Nejvtipnější smutný příběh" je napsán s mimořádným smyslem pro humor a sarkasmus a díky autorovu vyprávěčskému talentu vyznívá velmi působivě


Knihu jistě všichni znáte, jelikož se stala světovým bestsellerem (což nám nemile připomíná to ohyzdné kolečko na obálce). Pokud jste jí ještě nečetli, určitě jste viděli film. (A pokud ani to ne, tak jste poslední rok zřejmě mrtví.) Já jsem knihu četla ještě před natočením filmu asi na začátku minulého roku a stále ji mám v hlavě.

Děj knihy je vlastně docela jednoduchý a nejsou v něm příliš složité zvraty, které by mohly čtenáře mást. Hazel našli ve třinácti letech rakovinu, což jí a její rodině absolutně změnilo život. Je velmi inteligentní a odmaturovala dříve než její stejně staří vrstevníci. Dochází, hlavně z donucení své matky, na sezení skupinové terapie s lidmi, kteří se narodili pod stejně nešťastnou hvězdou. Tam jednoho dne potká Augustuse "Guse" Waltera.

Stanou se přáteli a později se do sebe i zamilují. Jenže jak už to bývá, nastanou komplikace. Překoná je jejich láska?

Na téhle knížce se mi, mimo jiné, líbilo to, že neútočí na city. Možná budou mít citlivější lidé problém s nedostatkem papírových kapesníků, ale kniha není vlastně vůbec smutná. Je v ní spoustu optimismu a nádherných myšlenek o životě, nad kterými obyčejný člověk jen tak nepřemýšlí. Oba dva hlavní protagonisté mají smysl pro humor a to jim nemůžeme upřít. A smysl pro humor má také autor sám. U některých scén jsem se opravdu nahlas smála, což se mi u knih až tak často nestává. Nedávno jsem viděla jeden krásný citát, bylo to nějak takto: Možná to není o konci, ale o příběhu. Na tom opravdu něco bude.

Nemluvě chvíli o konci knihy, mluvme o postavách. Ty byly opravdu pěkně propracované. Hazel mi přišla velmi sympatická a hned jsem si ji oblíbila. A Gus? Potřebuje snad nějaký komentář? Prostě zlatíčko. Opravdu mně štval Peter Van Houten tím svým chováním, ale když Green vysvětlil, proč se tak choval, docela jsem ho i chápala.

Jestli na tuto knihu někdy narazíte a nebudete vědět, jestli si ji přečíst, já vám říkám - přečtěte si ji. Nebudete litovat!

5/5


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

TOP české knižní obálky

Kocour jménem Merlin

Seriál Černobyl