Svět myšlenek

Vegetariánka Han Kang vyšlo v ČR: 2017 Jonghje žije se svým manželem docela obyčejný život v Jižní Korei. Až do jedné noci, kdy se jí zdá sen o syrovém krvavém mase. Ze dne na den tak přestane maso jíst a to včetně živočišných produktů. Její celkové jednání je podivné - hodně hubne, s nikým nekomunikuje a způsobuje tím problémy i v rodině, kvůli čemuž nakonec skončí v nemocnici. Druhá část knihy je napsaná z pohledu jejího švagra, který je umělec a Jonghje ho fascinuje - lépe řečeno jedna věc na jejím těle - a stane se předmětem jeho uměleckého projevu. Třetí část je pak z pohledu její sestry Inhje, který uzavírá příběh o Jonghje a jejím psychickém onemocnění.

Gossip girl/ Super drbna drama USA, 2007 - 2012 Seriál se odehrává v New Yorku mezi místní dospívající smetánkou. Na počátku seriálu se Serena Van Der Woodsen (Blake Lively) vrací do New Yorku z internátní školy, kam ji poslala její matka. Vrací se do své staré školy, kde se shledává s nejlepší kamarádkou Blair Waldorf (Leighton Meester) a dalšími spolužáky jako je Nate Archibald (Chace Crawford) a Dan Humphrey (Penn Badgley). Intriky nejsou ani jednomu z nich cizí. Seriály vznikl na motivy knižní série od Cecily von Ziegesar. Normálně píšu recenze na relativně nové seriály, tentokrát jsem ale zabrousila do archivu. V češtině Super drbna je velmi populární seriál, který měl 6 řad a před 6 lety byl ukončen. K seriálu jsem se dostala tak nějak náhodou, chtěla jsem něco nového a víceméně nenáročného a trefila jsem se docela dobře. Před lety jsem sledovala Pretty Little Liars a oba seriály spolu mají leccos společného, ale přeci jen mi Pretty Little Liars přišla trochu víc...

Self love, česky sebeláska, velké téma probírané na všech sociálních sítích. Budu další blogerka, která bude psát o tom stejném? Dlouhou dobu jsem odolávala a bránila se tomu. Ale nakonec je to téma, které se týká každého z nás a tak k tomu musím něco napsat ze svého pohledu. Ze sebelásky se v poslední době dělá taková mediální masáž, že se bojím, že otevřu lednici a bude tam sebeláska. Nechápejte mně špatně, sebeláska je velmi důležitá.  Sebeláska je podle mého názoru o tom, že se musím přijmout s chybami, které mám, a naučit se s nimi žít a uvědomit si, že nebudu nikdy dokonalá. Podstata jakéhokoliv sebevědomí není v tom, že půjdu na plastickou operaci, abych měla rty jako Kylie Jenner nebo prsa jako Týnuš Třešničková. Každá holka (platí to samozřejmě i na kluky) je nějaká. Maličká, vysoká, bledá, tmavá, s velkým nosem, malými rty,... A kdo vůbec řekl, že tohle je krásné a tohle ošklivé? Tohle vždy určovala společnost. Jednou se líbily ženy s pořádnými tvary, teď jsou za...

Fangirl Rainbow Rowell vyšlo v ČR: 2015 Cath a Wren jsou jednovaječná dvojčata a obě se chystají na vysokou školu. Doposud dělaly vše spolu. Wren má ale trochu jiné představy o budoucnosti než sestra - chce si užívat studentského života a seznamovat se s novými lidmi. Naopak Cath má svůj svět - přesněji svět Simona Snowa - a píše fanfikci, kterou čte po světě mnoho lidí. Cath je oproti Wren v novém prostředí nešťastná. Bojí se chodit do jídelny, v hodině tvůrčího psaní pohořela a jediným kontaktem je její starší spolubydlící Reagan a její přítel Levi. Kdo Cath pomůže zapadnout do světa vysokoškoláků?

Připravila jsem si novou sérii (možná to časem série opravdu bude), která není žádný můj výmysl, ale myslím, že je to docela dobrý nápad, proto jsem se to rozhodla zavést i tady. Možná znáte pod názvem unpopular opinions, ale protože raději píšu na blogu česky, tak tedy nepopulární názory. Co je na nich vlastně tak nepopulárního? Jsou to názory, u kterých máte pocit, že s vámi snad nikdo nesouhlasí a že obecné mínění je trochu jinde než to vaše. Nezapomeňte se o své názory na témata podělit v komentářích. Tady je jich několik prvních 💁 Nesnáším sportovní oblečení Nejsem žádný sportovec. Moje největší sportovní výkony byly na vybíjené na tělocviku a sem tam nějaká turistika, ale jinak ne. Od dětství mně ale mamka oblékala... no, podle toho, jak uznala za vhodné ona. A tak jsem někdy do věku 14 - 15 let chodila jen v teniskách (přesněji botaskách), džínech, tričkách, mikinách a šusťákových bundách. Ale časem se u mně vyvinul můj vlastní styl - raději si obléknu něco elegantněj...

Většině studentů vysokých škol už začala výuka, mně ovšem  začíná až 8. října a to kvůli studentům z kombinovaného studia, kterých je u nás hodně, takže deňáci začínají až později. Nevím, jestli je to velká výhoda, semestr má tak jenom 12 týdnů a než se rozkoukáte, za dveřmi jsou první zápočty a zkoušky. Letos jsem se snažila přípravy na nový ročník nepodcenit. Minulý rok byl pro mně první, tudíž jsem nevěděla, co čekat a některé věci jsem zařizovala v poklusu. Poučila jsem se a letos jsem svůj systém aktualizovala na lepší verzi. Mám představy o tom, jak budu během semestru fungovat a doufám, že to dodržím.  Diář je věc, kterou používám, abych nezapomněla důležité věci - objednat se k doktorovi, navštívit babičku, zajít do knihovny. Ale na školní věci mi vlastně vůbec nevyhovuje. Máme sice Studentský informační systém, ale tam než najdete informace o předmětu, musíte se pořád někam překlikávat. A tak namísto diáře za 3 stovky jsem vzala papíry, fixy a pastelky a na každý...

Vyhnání Gerty Schnirch Kateřina Tučková vydáno: 2009 Gerta Schnirch žila za 2. světové války v Brně v česko-německé rodině. Její matka Barbora byla Češka a otec Friedrich zase Němec. Měla staršího bratra Friedricha, který byl "otcův" a Gerta byla "matčina". Když bratr odešel na frontu a matka zemřela, zůstala sama s otcem, který byl hrdý na svůj původ a nacista. Z noci na 31. května 1945 byla spolu se svoji několikaměsíční dcerkou Barborou odsunuta z Brna směrem na Vídeň. Tzv. pochod smrti skončil v Pohořelicích, kde spoustu lidí zemřelo na epidemii tyfu. Potom byli přeživší rozděleni jako levná pracovní síla - bez majetku, bez budoucnosti, s cejchem nenáviděného Němce. Několik žen se svými dětmi zůstaly v obci Perná, kde pracovaly na polích, dokud nenastala příležitost utéct nebo až do konce transportů. Gerta se po několika letech vrací i s dcerou do Brna, kde se snaží zařadit do normálního života, ale pořád má nálepku občana druhé kategorie.