Falešný román - Magdalena Mintová

Falešný román - Magdalena Mintová
vyšlo v ČR: 2017, počet stran: 272
Emě je 27 let a žije u otce. A žije si jako princezna. Má přístup k otcově kreditní kartě, nemusí pracovat, schází se s přáteli kdykoliv chce a domácí práce obchází velkým obloukem. Jejímu otcovi ale jednou dojde trpělivost - když si přečte údajný román, který Ema tvrdí, že píše, aby měla nějakou práci a vydělala si peníze a odstěhovala se z domu - ovšem nejde o román, ale o deník, kde Ema nešetří slovy na účet své rodiny. Otec ji zaplatí nájem bytu, do kterého se Ema musí odstěhovat. Nikdy sama nežila a od dokončení vysoké školy nepracovala. Do toho ještě zasáhne událost s Albertem, kterého ji na každou cenu chce dohodit rodina, jelikož už má čas na vdávání a založení rodiny. Což se ale nakonec nejeví jako tak úplně blbý plán, jak si Ema původně myslela.

Knížku jsem si pořídila v internetovém knihkupectví dobreknihy.cz za zlevněnou cenu kvůli mírnému poškození (ale žádné poškození jsem na ni nenašla). Zaujala mně svoji obálkou, která má moc pěkné barvy.

Kniha má být nejspíš myšlena jako humorný román, jak ukazuje titulek jednoho článku, který označuje knihu na Nejvtipnější román roku 2017. Protože děj knihy je hodně přitažený za vlasy. Ten vtip, který tam hledám, bývá obecně v momentu překvapení. Že konverzace nebo scéna vyústí nějak nečekaně. Ale bohužel jsem dokázala docela přesně odhadnout, jak bude určitá scéna pokračovat (netýká se to ale celé knihy), protože ty "vtipy" byly dost prvoplánové (např. Emino a Albertovo příjmení). Jako vtipy, které vám vyprávěli spolužáci na 1. stupni. Možná vám to někdy přišlo vtipné, ale dnes se zmůžete jenom na "Co...??".

Je jasné, že mi Ema nesedla. Není příliš bystrá, ani vtipná, je extrémně sobecká a zahleděná do sebe, dětinská a nesnesitelná. Podle popisu jsem čekala, že bude jen rozmazlená, ne úplně vymletá. Ta scéna, kde si kupuje 5 pytlíků bonbónů na za malý obnos vydělaných peněz místo toho, aby si koupila pečivo a něco, z čeho uvaří (vlastně k čemu, když vařit neumí). Prostě... pomoc... A jiné postavy? Rodiče naprosto na pěst - už jen z toho důvodu, že si otec stěžuje, že je rozmazlená - a kdo jí dal k narozeninám přístup ke kreditce, já snad? Jelikož je kniha psaná v 1. osobě, většina pozornosti se směřovala na sobeckou Emu, ostatní postavy se tak zvláště rozplývaly do neurčitých tvarů. 

Ten styl, jakým je to napsané, je velmi zvláštní. Neumím říct čím. Není to úplně špatné. Jen mám pocit, že autorka se to snažila udělat tak, aby to vypadalo, že Ema píše tak, jak mluví. Což je v pohodě, nemusí to být super extra vyumělkované. Ale od toho je přímá řeč a tam by to mělo zůstat. Občas se tam objevovaly divný slova, které se tam podlé mého názoru nehodily a věty byly sem tam taky divně složené. Já taky píšu tak, jak mluvím, ale zároveň se snažím dát každému textu určitou formu a styl, který tomu útvaru odpovídá (jak můžete vidět, na 100% spisovně nepíšu, tohle není seminárka). Ale zároveň oceňuju to, že děj docela svižně ubíhal a na tak tenkou knihu se v ní stalo poměrně dost věcí. Nemohla jsem se ale ubránit otázkám ve své hlavě, které říkaly ,,Co to je? Co to čtu? Co to má za smysl?"

Ale abych nebyla nefér, jde o autorčinu prvotinu, v době, kdy kniha vyšla, jí bylo asi tolik, co mně dnes. Třeba budou její další knihy lepší. Falešný román má ještě pokračování pod názvem Falešná svatba. Myslím si ale, že si to tentokrát nechám ujít.

1,5/5