Moře klidu

Moře klidu

Katja Millay

vyšlo v ČR: 2013

Dva a půl roku. Tolik času uplynulo od té hrozné tragédie. Po ní už nic nebylo jako dřív. I z Nastyi Kashnikové zbyl jen stín holky, kterou byla před tím. Teď je rozhodnuta nechat temnou minulost za sebou a držet si všechny lidi pěkně daleko od těla. Tenhle úmysl jí ale vydrží jen do chvíle, kdy se potká s Joshem Bennettem. Je osamělý stejně jako ona. A neuvěřitelně přitažlivý.
Joshův příběh zná kdekdo: všichni lidé, které miloval, zmizeli z jeho života. Teď má sedmnáct roků a zůstal úplně sám. A když je vaše jméno synonymem pro smrt, lidi se s vámi moc nebaví. Až na Nastyu. Ta se naopak Joshe drží jako klíště a postupně se stává součástí každé stránky jeho života.
Táhne je to k sobě, jiskří to mezi nimi stále silněji. Ale zároveň se Josh začíná zamýšlet nad tím, jestli se někdy dozví všechna tajemství, která před ním Nastya skrývá. A vlastně ani sám neví, jestli se je dozvědět chce.

2 puberťáci, které dala dohromady nepřízeň osudu. Tak by se dal popsat úvod do knihy, která mně zaujala nejen svou povedenou obálkou. Nastya prožila něco, o čem nechce mluvit - doslova. Už není tou hodnou holčičkou v nabíraných šatičkách. Chce se držet dál od lidí. Kvůli zmíněné události se přestěhovala a nastupuje teď na novou školu. Tam se potká s Joshem. Jeho rodina ho opustila - je mu sedmnáct a žije sám. Není to šťastný život. Ti dva si z nějakého důvodu padnou do noty. Otázkou zůstává, jestli Natya Joshovi někdy odkryje svoji minulost - a jestli on ji chce vůbec znát.

V celé knize nejde ani tak o akční scény, ale spíše o psychologii a myšlenky (hlavních) hrdinů. Děj je zajímavý, ačkoliv neplyne tak rychle. Dočkáme se ale hned několika zajímavých momentů, nad kterými zůstaneme stát s otevřenou pusou.

Jak už jsem několikrát zmínila, hlavní hrdinové to nemají jednoduché (jinak by se o nich pochopitelně nepsalo), ale docela jsem si je oba oblíbila. Josh je takové zlatíčko, nelze si o neoblíbit. Nastyu jsem si také oblíbila, i když jsem zprvu nechápala, co vězí za jejím chováním, ale to se v každé kapitole odkrývá kousek po kousku. Jen jsem nepochopila, proč v závěru udělala to, co udělala - ti kdo četli, pochopí. Nechci spoilerovat.

Recenze je trochu kratší než ty předchozí z toho důvodu, že jsem knihu četla už před rokem a pár měsíci. Každopádně mi zůstala docela dobře v živé paměti. Proč? Protože se řadí k těm knihám, na které prostě nezapomenete. A možná se k ní ještě vrátím. Opravdu se mi líbila a doporučuji ji.

5/5